Autor: Tomi Adeyemi
Série: Odkaz Orïši (1)
Překlad: Veronika Volhejnová
Nakladatelství: Host
Počet stran: 520
Oficiální anotace: Když bylo Zélii šest, stala se svědkem toho, jak královské stráže pověsily její matku na stromě před domem. Nikdy na to nezapomněla. Na počátku byli všichni Orïshané mágové: rodili se s tmavou kůží a nepoddajnými bílými vlasy, a jakmile dospěli, obdrželi od bohů dar magie. Časem však jejich populace klesala a v Orïshi z nich nakonec zbyla pouhá menšina utlačovaná královskou vrstvou. Z magie a černé kůže, která ji symbolizovala, začali mít lidé strach. Deset let po nájezdu, při kterém byla zabita Zéliina matka a Orïshanům byl navždy odebrán dar magie, získá Zélie díky náhodnému setkání s princeznou Amari posvátný svitek. Díky němu je možné obnovit spojení s bohy a navrátit dar magie na dalších sto let. Zélie se spolu se svým bratrem Tzainem a princeznou Amari vydá na cestu světem inspirovaným západní Afrikou. Potulují se tu lvice a gepardice, krásné vesnice postavené z písku nebo vykované ze železa ukrývají temné stránky: otroctví a korupci. Aby se jim podařilo vrátit magii lidem, budou muset přelstít korunního prince Inana, Amarina bratra, který si umínil, že prastarou magii ze světa nadobro vymýtí...
Zabili mi matku. Sebrali nám magii. Pokusili se nás pohřbít. Teď povstaneme
Orïša byla kdysi zemí, kde mocní mažijové ovládali prastarou magii dávných bohů. Nyní však byla magie vymýcena a mažijoé zabiti. Zélie je dcerou jedné z nich a nehodlá se svého dědictví tak lehce vzdát.
Kniha se v Americe okamžitě po vydání dostala do žebříčku New York Times Best Sellers a práva na film byla zakoupena ještě před tím, než se začala prodávat, proto jsem byla zvědavá, zda bud opravdu tak dobrá.
„I v nejtemnějších dobách tam bohové jsou. Ať je uznáváme, nebo ne, vždycky mají svůj plán."
Na to, jak je kniha dlouhá, je poměrně čtivá a plná akce. Příběh je vyprávěn z pohledu tří postav: mažijky Zélie, princezny Amari a prince Inana. Tyto pohledy se střídají v poměrně krátkých kapitolách a přestože moc nemusím knihy psané z více pohledů, tady mi to ani tolik nevadilo. Možná, kdyby kniha byla napsána v er formě, nemusely by se pohledy střídat tak často, vzhledem k tomu, že tyto hlavní postavy byly z větší části příběhu pohromadě. Nejméně se mi líbilo vyprávění prince Inana, které bylo zpočátku zajímavé, ale poté, co se změnilo na básnění o Zéliině kráse jsem při čtení jen protáčela oči.
„Tvoje chyba nebyla, žes nás nechal žít. Chyba byla myslet si, že nebudeme bojovat"
Z postav jsem si nejvíce oblíbila Amari, která během 520 stránek prošla obrovským vývojem a naučila se být statečná a postavit se sama za sebe a zloděje Röena, který se bohužel až do poslední třetiny knihy v příběhu moc neobjevoval.
Co podle mého názoru Děti krve a kostí nepotřebovaly byla romantická linka. Většinou jsem nadšená z každého náznaku romantiky v knihách, ale tady se mi to zdálo hrozně urychlené. Trošku mi přišlo, že Tomi Adeyemi psala a psala, a najednou si uvědomila, že potřebuje do příběhu zařadit nějakou tu milostnou zápletku (protože bez toho se žádná ya kniha v dnešní době nejspíš neobejde) a tak se během jednoho dne vztah Zélie a Inana přeměnil z nenávisti v lásku. Tomu by se dalo snadno předejít, kdyby spolu strávili více času. Na konci knihy se ovšem objevil malý náznak nového Zéliina vztahu a pokud si dá autorka práci s jeho vývojem, mohlo by to být o hodně lepší.
„Všichni jsme děti krve a kostí. Jsme nástroje ctností a pomsty"
Co se děje týče, nepřipadal mi zrovna nejoriginálnější. Příběh o navrácení ztracené magie jsme tu měli již mnohokrát, tento se odlišuje svým zasazením do světa inspirovaného nigerijskou kulturou. Pokud se mi na knize něco opravdu líbilo, byl by to určitě rozsáhlý svět, který Tomi Adeyemi vytvořila a význam knihy jako takový. V doslovu autorky se dozvíte, co ji k napsání Dětí krve a kostí vedlo a donutí vás se zamyslet nad některými problémy.
Pokud hledáte čtivou fantasy s originálním světem a sympatickými postavami Děti krve a kostí bude kniha pro vás. Já si jí užila a po tom napínavém konci, který pro mě trochu zachránil tu příšernou instalove se těším na další díl.
Moje hodnocení:
